Svezl jsem se s formulí: příležitost, která se neodmítá

Každý člověk někdy za život dostane nabídku, která se neodmítá. Pro mě přišla nabídka právě dnes. Řidičský průkaz vlastním již 15 let a řídil jsem již mnoho různých osobních automobilů. Proto, když jsem dostal možnost jet ve formuli na Autodromu Most, nemohl jsem odmítnout. Protože již delší dobu jezdím rekreačně na motokárách, očekával jsem, že jízda ve formuli bude obdobná. První metry ale ukázaly, jak moc jsem se mýlil.

Dá se říci, že formule, se kterou jsem se měl možnost svézt, je dnes už veteránem. Vlastní ji Jan Schwarz, jenž se s tímto vozem stal v roce 1995 mistrem ČR ve formuli Škoda.  Pohání ji motor Škoda o objemu 1400 ccm, Pro závodní potřeby ho upravil skvělý škodovácký soutěžák a ladič Svatopluk Kvaizar. Z pohonné jednotky vykouzlil na tehdejší dobu úctyhodných 130 koní. Společně s váhou 400 kg je jasné, že rychlost je i dnes obrovská. V polovině devadesátých let právě v této konkrétní formuli závodil slavný český závodník Josef Král v závodech Formule Škoda a v podobné specifikaci jezdil i například Adam Kout.

První setkání s formulí přineslo zjištění, že v botách budu mít problém ovládat vždy pouze jeden pedál. Tento problém jsme rychle vyřešili a mohl jsem tudíž vyrazit. I přestože vlastním řidičský průkaz již 15 let a najezdil jsem více než sto padesát tisíc kilometrů, měl jsem problém se rozjet. Hned při prvním pokusu mi zhasl motor. Na manuální pětistupňovou převodovku bylo třeba si zvyknout. Po výjezdu jsem hned poznal obrovský rozdíl oproti motokáře. Kromě mnohonásobně vyšší rychlosti, většího prostoru okolo formule, je to i nezvyklý pocit mít na stejné úrovni kola. Zátah motoru je obrovský a na konci dlouhých rovinek byl proud vzduchu dost silný a silně tlačil na přilbu. Je proto třeba držet hlavu vzpřímeně a po delších závodech musí řidiče bolet krk. Výhled před formuli byl slušný, ale pro zjištění situace za formulí je řidič odkázán na malinká zrcátka, která při vysokých rychlostech vibrují, tudíž pohled není příliš jasný. Pro ty, kteří nikdy v motokáře neseděli, může být i nepříjemná sedačka přímo u vozovky. Protože na okruhu jezdila i cestovní auta, objevil se další nepříjemný pocit. Těsně okolo jezdila skoro dvakrát vyšší vozidla, než řídím. Tyto obavy se ještě umocňovaly v zatáčkách, kdy někteří jezdci předjížděli všemi možnými směry, klidně i po vnější straně zatáčky, kdy stačí jedna chyba z mé strany nebo uklouznutí a stala by se pro mě vážná nehoda. Pravidelně jsem v této jízdě viděl modrou vlajku, abych před sebe pustil rychlejší vůz, což jsem v nejbližší bezpečné chvíli udělal. Protože jsem ve formuli seděl poprvé, dostavily se i začátečnické chyby. Hned v prvním kole jsem dostal smyk a skončil v hodinách. V druhém kole jsem zase nedobrzdil do první šikany a musel jsem využít únikovou zónu a prokličkovat zpět na trať. Když jsem si konečně zvyknul na všechny nové pocity a naučil se pořádně trať, první jízda byla u konce. Podle neoficiálního měření dosáhl můj nejlepší čas hodnoty 2 minuty a 26 sekund, což odpovídá průměrné rychlosti 104 km/h.

Jízda v takto rychlé formuli přinesla nové zkušenosti a po dojezdu jsem neměl slov. Před druhou jízdou jsem měl půl hodiny na odpočinek a vstřebání nových zážitků.

Po dotankování a pauze jsem mohl vyrazit do druhé jízdy. Opět jsem předvedl „ukázkový“ start, i když tentokrát motor nezhasl. Protože jsem již znal trať a možnosti auta, mohl jsem v druhé jízdě zrychlit. Projevilo se přemotivování a opět jsem dostal hodiny, při kterých motor opět ztichl. Po nezbytném puštění „provozu“, jsem se mohl vrátit bezpečně na trať. Samozřejmě každá chyba znamená žluté vlajky v daném úseku dráhy a tím nezbytné varování ostatních jezdců. Modrých vlajek jsem se tentokrát nedočkal. Druhá jízda již měřena nebyla, ale dle mého úsudku jsem dosáhl vyšší průměrné rychlosti. Chyby se nevyhnuly ani rychlejším a zkušenějším jezdcům, kteří občas končili mimo trať, proto bylo třeba sledovat vlajky traťových komisařů.

Jízda ve formuli mi přinesla neopakovatelné zážitky a nové zkušenosti. Dnešní moderní formule jsou sice vybaveny sekvenční převodovkou a dalšími moderními asistenty, nicméně na tomto stroji se člověk nejvíce naučí.

 

Rok výroby

1993
Objem motoru (ccm) 1400
Maximální výkon (k) 130
Maximální otáčky za min. 7000
Převodovka Manuální pětistupňová
Hnaná náprava Zadní
Brzdy (vpředu/vzadu) Kotoučové/Kotoučové
Palivo Bezolovnatý 100 oktanů

 

Související články

Leave a Comment

fifteen + 13 =