Test Seat Ateca: dlouho s námi, ale stále má co nabídnout

Tentokrát zavítáme do Španělska…vlastně do České republiky…? Abychom to uvedli na pravou míru, Seat je španělská automobilka patřící do koncernu Volkswagen. A proč se podíváme do České republiky? Námi testovaný vůz se totiž vyrábí v České republice, konkrétně v Kvasinách. Na zoubek se tentokrát podíváme vozu Seat Ateca. Zaměříme se na jeho silné stránky, samozřejmě se podíváme v čem pokulhává a samozřejmě společně nahlédneme i do ceníku.

Interiér

Interiér modelu Ateca je vzdušný, prostoru je všude okolo hodně. Nebudete se tak cítit vůbec stísněně. I s mými 190 cm jsem měl nad hlavou spoustu místa a to i na zadních sedačkách. Vzadu (po ideálním nastavení předního sedadla) zůstávalo před koleny několik centimetrů místa. Prostor nad hlavou je samozřejmost.

Sedadla jsou pohodlná, a i při delších jízdách nebudete nikde otlačení. Boční vedení předních sedadel je poměrně výrazné, takže i při ostřejších průjezdech vás podrží na místě. Na zadních sedačkách už tak výrazné není. Cestující vzadu si mohou naopak užívat měkké područky, do které lze umístit až tři různé nápoje dle velikosti. Za područkou je navíc ukryt „průstřel“ do zavazadlového prostoru pro převážení dlouhých předmětů jako jsou například lyže. Zadní výdech klimatizace je rozdělen na dvě části.

Na přístrojové desce nebo na dveřích najdeme měkčené plasty, vše je zpracované dobře a není nic na co bychom si stěžovali. Jediný tvrdý plast najdete samozřejmě na držadle dveří a v prostoru okolo reproduktoru. Oceňujeme umístění tradičních voličů formou páček nebo tlačítek. Vše se dá skoro poslepu nahmátnout a případně přenastavit dle potřeby. Během celého testu nikde nic nevrzalo, interiér je rozhodně zpracován s pečlivostí. V další části se pak zaměříme na praktičnost celého interiéru, na odkládací prostory a další podrobnosti.

Vzdušný prostor pro cestující i náklad

Jakožto sesterský vůz tuzemského modelu Karoq, můžeme počítat i s poměrně velkým zavazadlovým prostorem. V základu je k dispozici 510 litrů. Pro složení zadních sedaček slouží táhla v zavazadlovém prostoru. Stačí za ně vzít a sedadla se složí. Vznikne pak malý schod, který sice při případném spaní v autě bude překážet, ale na převoz plochách předmětů je zanedbatelný. Složením opěradel vznikne celkem 1 604 litrů. Tyto údaje platí pro námi testovanou verzi. Pořídíte-li si čtyřkolku, budou hodnoty o pár litrů nižší.

Různých schránek a přihrádek je po celém autě nespočet. Začneme vpředu, kde máme prostor před spolujezdcem v kastlíku. Tam umístil výrobce další dvě menší schránky na drobnosti. Samozřejmostí je i prostor pod područkou mezi předními sedačkami, kde lze ukrýt větší předměty. Na například mobilní telefon je uzpůsoben prostor na začátku středového tunelu, na klíče nebo mince pak prohlubeň vedle elektronické ruční brzdy. Do dvou otvorů můžeme odložit lahve s nápoji. Do většího se s trochu umu vejde i velká 1,5 lahev. A ještě je třeba zmínit přihrádku na brýle na stropě, která již dnes nebývá tak častá. Příplatkově můžete mít ještě šuplík pod předními sedačkami. Tam se vejdou například reflexní vesty nebo jiné tajné doklady.

Cestujícím vzadu se do dveří také vejde velká lahev, což opět nebývá standardem. Další nápoje nebo drobnosti lze umístit do otvorů s různou velikostí v područce. Na konci středového tunelu pod výdechy klimatizace vzadu najdeme menší přihrádku. Moc se toho tam nevejde, ale pár drobností tam umístíte. Samozřejmostí jsou pak kapsy ve dveřích a na zádech zadních sedadel, kam můžete dát například dokumenty nebo časopisy při dlouhé jízdě. Mobilní telefon bychom tam raději neschovávali, snadno na něj zapomenete.

O jednoduchém sklápění opěradel zadních sedadel jsme již mluvili, takže se pojďme podívat na možnosti nabíjení elektroniky. Vpředu k tomuto účelu slouží dva USB-C konektory, vzadu jsou pod výdechem klimatizace další dva. Vpředu ještě lze využít klasickou 12V zásuvku. Jistě by se využila jedna i v zavazadlovém prostoru, například pro nabíjení ledničky při dlouhých cestách.

Kvitujeme ponechání fyzických voličů pro ovládání ventilace a základních funkcí infotainmentu. Není třeba hledat a strefovat se na dotykové plošky nebo hledat nastavení hluboko v infotainmentu. A ač je Ateca již letitý model, využívá LED technologie hlavních světel i koncových svítilen.

Konektivita

O zábavu se stará 8,25“ velká obrazovka infotainmentu. Na dnešní dobu se již nejedná o rozměr, který by udělal díru do světa, nicméně barevná kombinace a softwarové provedení není špatné. Systém funguje celkem svižně, občas jsme zaznamenali menší trhaný pohyb, ale žádné zásadní záseky jsme nezaznamenali. Základní obrazovka je rozdělena do tří částí, ze kterých je možné volit. Případně lze pak přeskočit na jednotlivé prvky infotainmentu. Nicméně pod obrazovkou stále nacházíme základní tlačítka pro ovládání, což kvitujeme. Bezdrátové Android auto fungovalo spolehlivě, telefon se prakticky okamžitě k vozu připojil.

Digitální příjem rádia taktéž nevypadával tak často, jak jsme byli v minulosti u jiných vozů zvyklí. Přímo před řidičem je v základu 8“ barevný displej. Ten v centrální části ukazuje kulatý ukazatel rychlosti, případně pouze rychlost a nad ním otáčky. Uvnitř kruhové části bylo možné měnit jednotlivé statistické údaje.

Parkovací kamera umožňuje několik různých pohledů v závislosti na preferenci. Širokoúhlý pohled zobrazoval okolí vozu při couvání, speciální režim couvání se zaměřoval pak pouze těsně za vozidlo. K dispozici ještě bylo couvání mezi překážky, kdy vám vozidlo radí, jak správně do mezery zajet.

Pohonná jednotka

Ateca má v nabídce k dispozici celkem tři různé agregáty. Dva zážehové a jeden vznětový. Základ tvoří litrový tříválec přeplňovaný turbodmychadlem s výkonem 85 kW (115 koní). Točivý moment dosahuje hodnoty 200 Nm při 2 000 – 3500 otáčkách. Tento agregát je vždy spojen pouze s manuální šestistupňovou převodovkou. Námi testovaný čtyřválec 1.5 TSI s výkonem 110 kW (150 koní) dosahuje točivého momentu 250 Nm již od 1 500 otáček. V našem případě byl výkon přenášen přes manuální šestistupňovou převodovku na přední kola. K dispozici je ještě sedmistupňový automat DSG.

Vznětový čtyřválcový agregát o objemu 2 litry dosahuje maximálního výkonu opět 110 kW (150 koní). Točivý moment dosahuje hodnoty 360 Nm a dostupný je již od 1 600 otáček. Maximální rychlost, které Ateca dosáhne, je 202 km/h v případě dvoulitru a jedna-pětky, resp. 183 km/h v případě litrového benzíňáku. Naše výkonnější patnáctistovka si s manuální převodovkou řekne o 6 – 7 litrů benzínu v závislosti na zátěži. To, jestli jsme se vešli do uvedené rozpětí si povíme v následující části.

Poklidná jízda, bezvadný podvozek ale s vyšší spotřebou

Benzínová patnáctistovka je agregát určený primárně na trochu poklidnější jízdu, i když umí pořádně zabrat když to po něm chcete. Při startu z místa se umí hodně svižně rozjet a ukázat, že sice se jedná poměrně velké SUV, ale i tak má výkonu dostatek. V základu se ale nejedná o trhače asfaltu. Pro vyšší pružnost to chce více pracovat s řadicí pákou. Sešlápnutí plynu během jízdy je takové trochu vlažnější, pokud si ale podřadíte, nemá Ateca žádný problém s akcelerací.

Řazení má přesné dráhy, páka se příjemně drží a rychlosti tam padají bez sebemenšího zaváhání. Pokud někomu vadí ruční řazení, lze si z nabídky automobilky vybrat i automat. Řízení hodnotíme také jako přesné, žádné vůle jsme nenašli. Překvapilo nás odhlučnění, kdy během jízdy nebyl prakticky slyšet motor. Jedeme na dálnici nebo ve městě a pak se divíme, že jsou otáčky vysoko, nic nebylo skoro slyšet. A s tím souvisí i vibrace od pohonné jednotky nejsou prakticky vůbec cítit. Pokud jezdíte pravidelně s automatickou převodovkou a přesednete do Atecy s manuálem, může se stát, že zapomenete řadit.

Odpružení bylo trochu tvrdší, tudíž na českých silnicích to bylo trochu znát. Zvlášť větší nerovnosti byly cítit, nejednalo se ale o nic zásadního. Ateca je nastavena obecně spíše do tužšího spektra, ale není to nic, co by se nedalo vydržet i na dlouhých jízdách. Proti tomu ale stojí jízda v zatáčkách. Zatímco je v nerovnostech jízda tvrdší, v zatáčkách má tužší podvozek výhodu v nízkém náklonu a lepší stabilitě. Posádka tak nemá pocit, že se vůz překotí a řidiči to umožňuje projet zákrutu rychleji.

Pokud si pojedete v klídku a pohodě, odmění vás Ateca poměrně nízkou spotřebou blížící se hodnotě 5,5 l/100 km. Na dálnicích se samozřejmě se stoupající rychlostí zvyšuje i spotřeba, ale pořád vás patnáctistovka nesežere i s botami. My jsme celkově překonali s Atecou 517 kilometrů ve velkých vedrech, tudíž s aktivovanou klimatizací. Více než 40% trasy vedlo po dálnici, cca 20% mimo obec a zbytek v Praze. Vůz nám byl na test zapůjčen s prakticky syrovým motorem. A tomu samozřejmě odpovídala i průměrná spotřeba. Při vracení vozu svítila na palubním počítači hodnota 6,5 litru.

Papírové hodnoty průměrné spotřeby lze dosáhnout naprosto v pohodě. Během testu jsme se samozřejmě drželi na hranici maximální rychlosti, která byla v daném místě povolena. Vždy ale bude záležet na způsobu jízdy. V případě defenzivní a předvídavé jízdy se lze přiblížit spíše ke spodní hranici.

Shrnutí

Vždy bude záležet, co od vozu očekáváte a k čemu ho budete používat. Podle toho byste měli volit i pohonnou jednotku. Vznětová varianta bude lepší na delších vzdálenostech. Zároveň v dálničních rychlostech bude efektivnější kvůli nižší spotřebě paliva. Pokud ale budete střídat dálnice a krátké úseky jenom popojíždění, mohla by pro vás být benzínová varianta lepší.

Ateca se vyznačuje praktickým a prostorným interiérem. Na zadních sedadlech se najde poměrně dost místa i pro cestující vyšší postavy. Velké množství úložných prostor zaručuje praktické odložení věcí. Velká láhev se vejde do dveří i vzadu a nemusí tak jezdit po celém interiéru. Jízda s Atecou je tichá a plynulá. Pružnost reakce na plynový pedál je taková vlažnější, ale s optimálním řazením docílíte zrychlení jaké si přejete. Spotřeba může být vyšší než u sesterských modelů se stejným motorem, není to ale žádná hrůza.

Pohledem do ceníku zjistíme, že Ateca začíná cenově na 747 900 Kč za litrový tříválec ve výbavě Style. Jedna-pětka v základu stojí 798 900 Kč. Námi testovaná verze měla příplatkové lakování a další výbavu, kterou je možné si dokoupit. Konečná cena testovaného kusu byla 845 700 Kč. S vyšší výbavou FR začíná verze se silnějším agregátem a manuální převodovkou na částce 868 900 Kč. Automat znamená příplatek 50 000 Kč. A ještě doplníme, že vznětovou variantu lze spojit pouze s automatickou převodovkou a výbavou FR za částku 994 900 Kč.

Text: Jiří Hájek ml.

Foto: Jiří Hájek ml., Martina Burdychová