Počasí na Economy run bývá všelijaké, od studeného deštivého, kdy kvůli mlze ani nevidíte jakou krajinou jedete a větráte dveřmi na každém semaforu, až po vysloveně letní, kdy se v autě potíte, protože klimatizace je vypnutá (o dost zvyšuje spotřebu) a otevřená okna zhoršují aerodynamiku, takže opět větráte dveřmi, při každém možném zastavení. Letošní počasí vyšlo na jedničku, chladnější ráno, ale přes den slunečno tak akorát, že i navigátor se může chvilkami kochat krásnou krajinou kolem trati. Ale jak takový soutěžní den probíhá?
Už po cestě do Kosmonos spekulujete, zda máte v nádrži více nebo méně paliva, než je předepsáno v propozicích. Když je ho méně, tolik se toho zas neděje, hned vedle škodováckého areálu, kde se startuje, je čerpací stanice. Ovšem když je paliva v nádrži víc, musíte si ještě trochu zajezdit po místních komunikacích, aby vás připustili k technické přejímce (jak jsem již psal, klimatizace zvyšuje spotřebu a zrovna tady je to žádoucí). Po příjezdu na místo konání se jdete zaregistrovat a převzít si kartu posádky, na kterou vám budou zapisovat všechny potřebné údaje, od času startu až po stavy paliva v nádrži. Pak vás čeká vizuální kontrola ručičky palivoměru a hurá na zmíněnou technickou přejímku. Letos to šlo trochu pomaleji, podle informací byl problém s diagnostikou u jedné škodovky s nádrží na CNG.
V půl deváté je rozprava s posádkami, na které vám poví poslední změny na trase. Takže se rozdělujeme, řidič zůstává ve frontě na kontrolu, navigátor jde do sálu, kde proběhne rozprava. Co jsem totiž nenapsal, dostanete při registraci roadbook jako při rallye soutěžích, kde vám dopodrobna popíší kudy jet. A jako každý rok, tak i letos nás čeká několik zdržení na opravovaných úsecích, které řídí semafory. Jedna změna si také vyžádala extra papír s instrukcemi a jedna menší uzavírka, o které nevěděli ani samotní pořadatelé, a u které byl nutný zásah pořadatelů na trati. S tou se ale vypořádali se ctí přímo na místě a všechny posádky navedli na správnou cestu.
Mezitím řidič stále čeká na technickou kontrolu vozidla, doplnění provozních kapalin, dofoukání pneumatik na doporučené hodnoty a připojení diagnostického počítače, který změří hladinu paliva v nádrži. Poté se umístí na kapotu plomba, aby se nedaly provádět dodatečné úpravy a do nádrže vám natankují deset litrů paliva. Načež i tu pak zaplombují, pro zamezení případných manipulací.
Poté se posádka soutěžního vozu opět spojí a projdou si roadbook, aby věděli kudy se zhruba pojede. Domluví si kontrolní body na trati, aby spočítali mezičas a mohli upravit v případě potřeby rychlost jízdy. A pak už se jen čeká na start. Letos startujeme jako osmnáctí ze čtyřiceti, takže při frekvenci startů dvě minuty na vozidlo ani nečekáme tak dlouho jako v předchozích ročnících.
Tak start je tu. I když je cíl první etapy stejný jako roky předchozí, tedy závod Škoda Auto ve Vrchlabí, trasa je trochu jiná. Nejprve nás čeká okruh západně od Mladé Boleslavi, kde je možné třeba vidět hrad Bezděz, protože jak jsem psal, počasí bylo tentokrát opravdu krásné. A pak už nás čeká cesta do Vrchlabí, kde je konec etapy. Možná se to zdá jen nám, ale trasa byla letos rovinatější a na širších silnicích vyšší třídy, a tak by člověk možná čekal, že nebude problém dodržet námi stanovený limit na průjezdních bodech.
Co jsem vlastně nenapsal, na celou trasu máme stanoveno 355 minut a to při délce 322 km určuje, že bychom měli jet minimálně něco kolem padesáti čtyř a půl kilometru za hodinu. A protože trasa vede přes velké množství měst a vesnic, tak udržet správné tempo (samozřejmě při dodržování předpisů dopravního provozu) je trošku problém. Po první hodině zvládáme čas jen tak tak, a to se neloudáme. Nakonec dojíždíme do Vrchlabí, kde je hodinová přestávka na oběd a nabrání nových sil. Oběd dostáváme v moderní jídelně škodovky, kde se nají jak masožrout, tak i vegetarián.
Do druhé etapy startujeme s představou, že časově není potřeba ani spěchat, ale ani se loudat, v podstatě náš časový rozpis docela vychází. Zpátky jedeme stejnou cestou, což nám zjednoduší navigaci na odbočkách. Před Boleslaví opět uděláme menší okruh, tentokrát trochu pozměněný a už stačí jen projet Bakov nad Jizerou, Kosmonosy a jsme v cíli.
Pak už jen průjezd letmým cílem, kontrola stavu nádrže, odstranit pečetě, předat kartu posádky a čekat, až dojedou další účastníci. A protože vozidel je letos méně, není to čekání tak dlouhé. Pak už jen sledování tabule s výsledky, oficiální vyhlášení a cesta domů. Při pohledu na poslední výsledky se stejným autem můžeme říct, že se nám povedlo snížit průměrnou spotřebu zhruba o desetinu litru. Je to tím, že jsme tak dobří? Asi ne, letos bylo lepší počasí a naštěstí jsme nezabloudili jak tenkrát. Ale kdo ví. Příští ročník bude jistě stejně zajímavý, ne-li lepší a my se pokusíme opět snížit spotřebu našeho vozidla, byť jen o další desetinku.
A pokud vás zajímá, jak to celé dopadlo, přečtěte si také náš článek s konečnými výsledky.
