Pokrok jde kupředu a s ním přichází i moderní technologie, armáda asistentů a pomocníků. Pojďte se společně s námi podívat do historie, kde nic takového neexistovalo a asistent byl spolujezdec. Dostali jsme možnost svézt se v historické Škodě Octavia Super přibližně z roku 1962.
Už z prvního pohledu je jasné, že tohle je opravdu výborně zrestaurovaný kousek. Vše je krásně naleštěné, slícované a nalakované. Když nám majitel ukazuje fotky původního stavu, nechce se nám věřit, že právě tahle Octavia vypadala původně jako vrak. Vše se dávalo postupně dohromady a výsledek můžete posoudit v galerii pod článkem.
Už při usednutí nás překvapilo pohodlí sedaček, které byly poměrně dost měkké. Pravdou ale je, že s mými 190 cm jsem se za volant nasoukal jen tak tak. Pokud saháte pro pás, ani to nezkoušejte, žádný tu není. Interiér je relativně strohý. Pár tlačítek, dvě táhla a samozřejmě páčka na blinkry na obligátní levé straně. Ve volantu ji ale nehledejte, své místo našla na palubní desce. A automatické vypínání směrovek při pootočení volantu? To zde také nehledejte. Co je ale k volantu přiděláno je řadící páka. Tu nenajdete ještě na zemi tak, jak jsme dnes zvyklí, ale nachází se vpravo na volantu.
Na zadní lavici se nastupuje poměrně jednoduše. Sklopením předního sedadla vznikne poměrně velkorysý prostor umožňující celkem pohodlné nastoupení. A ejhle, další překvapení. Vzadu je celkem i dost místa a lavice je úžasně měkká. Z pohledu dnešní doby si už asi málokdo umí představit dlouhou jízdu na zadních sedadlech s minimem místa. Ale celkem se dalo bez problémů vzadu sedět i za jízdy na delší vzdálenost. Nad hlavou jsem měl také poměrně dost místa.
Ještě se ale vraťme na místo řidiče. Na zemi totiž najdeme jednu vychytávku, která by v dnešní době mohla dobře fungovat. Na místě pro odkládání levé nohy, když není potřeba šlapat na spojku, se nachází tlačítko na spínání dálkových světel. Ruční brzdu také nehledejte tam, kde je dnes. V dané době se nacházela pod volantem v podobě táhla.
Za zážitky s poklidem
Pokud se podíváme pod kapotu, najdeme zde atmosférickou jednotku o objemu 1 221 ccm s maximálním výkonem 34 kW (46 koní). Na takto nízký výkon má ale Octavia poměrně slušný odpich a jede moc pěkně. Zpočátku mi dělalo problém řazení, které má sice podobné dráhy jako běžná řadící páka na zemi, ale řazení z dvojky na trojku byl opravdu oříšek. Ač jsem začínal jezdit už na Škodě 130, tak řazení s meziplynem jsem již používat nemusel. Proto mi řazení dělalo zpočátku problémy, než jsem našel správný gryf. I tak se mi ale občas nepovedla trojka zařadit.
Posilovač řízení nebo brzd? Nic takového zde také nenajdete. Posilovat můžete maximálně vy při otáčení volantem na místě. Klimatizace? Otevřené okénko je jistota. Pérování a obecně odpružení je příjemné. Při jízdě po záplatovaných silnicích je jízda houpavá a poklidná. Při jízdě v této dnes už historické Octavii se za námi otáčelo mnoho lidí, usmívali se na nás, případně i mávali. Starší generace poznávala vůz, který bylo běžné na ulicích potkávat, kdežto ta mladší obdivovala neobvyklý vůz, který je už dnes velmi málo k vidění.
Bylo skvělé připomenou si dobu dávno minulou a vrátit se zpět do dob, kdy vozidla neměla hromadu techniky a vše bylo závislé na umu a schopnostech řidiče. Tímto bychom také chtěli poděkovat za možnost svézt se tímto skvostem.
