Kia Picanto: Malý ale šikovný vůz

Hledáte-li  vůz, který vás přepraví do místa zájmu, máte na výběr od nejmenších až po největší offroady nebo SUV. Vždy záleží, co od vozu očekáváte, kolik budete vozit cestujících a k čemu si ho vlastně pořizujete. Pokud máte v plánu jezdit po městě, v úzkých uličkách, po okreskách, případně na občasné výlety po dálnici, může vám pravděpodobně stačit menší vůz, který se vleze skoro všude, je mrštný, agilní a moc nežere.

Tentokrát se společně podíváme právě na takový vůz, který je ideálním dopravním prostředkem do měst, na pohodovější jízdu a hlavně je vhodný pro jednotlivce, pro pár nebo pro rodinu s malými dětmi. V následujících řádcích si vysvětlíme proč. A už vás nebudeme napínat, tentokrát prozkoumáme Kiu Picanto. Kia má v portfoliu vozy všech možných kategorií. Picanto se řadí na začátek nabídky jako základní a nejmenší model. Naopak na druhé straně si hrdě a majestátně hoví Kia Sorento mezi benzínovými modely (na něj se podíváme jindy). V elektrické části nabídky si top pozici pro sebe uzmula EV devítka.

Teď už se ale podíváme na jednotlivé aspekty modelu Picanto. V článku se dozvíte, jak se nám s vozem jezdilo, co se nám líbilo, kolik místa můžete očekávat, jaký je motor a samozřejmě jak je na tom s výbavou. Neopomeneme ani nevýhody a podíváme se také na cenovou politiku, tj. za kolik si můžete Picanto pořídit.

Auto malé, ale místa dosti

Už od prvního pohledu zvenčí je jasné, že tohle je malé auto. O to větší překvapení nás čekalo uvnitř. V interiéru je poměrně dost místa a to jak na šířku, tak na výšku. Mých bez mála 190 cm mě vpředu nijak nelimitovalo, hlavou jsem na strop nenarážel a i ve dvou lidech jsme vedle sebe měli dost místa. Protože se pohybujeme v nízké cenové hladině, pod 400 tis. Kč, muselo se někde šetřit. Plasty na palubní desce a okolo vás měkčené nejsou, ale to můžeme vcelku Picantu odpustit, někde se šetřit muselo.

Na středu palubní desky se usídlil 8“ displej infotainmentu, který je dostupný už od základní výbavy. To stejné platí pro digitální otáčkoměr s tachometrem doplněným o 4,2“ displej palubního počítače. Příjemně se držel kůží potažený a navíc vyhřívaný volant, což ocení řidič zejména v zimních měsících. A když už jsme u vyhřívání, cestující vpředu si mohou u druhého výbavového stupně za příplatek a u třetího v ceně vyhřívat celou sedačku. Naopak o ochlazení interiéru se stará manuální klimatizace, která je v základní výbavě za příplatek. Naopak v nejvyšší dostanete klimatizaci automatickou.

Sedačky byly pohodlné, boční vedení je mírné, takže při rychlejších průjezdech zatáček se musíte hodně zapřít, aby vás udrželo na místě. Vzadu také moc místa nečekejte. Já se svými bez mála 190 cm jsem se sice za sebe poskládal, ale rozhodně to není na cestování na obrovské vzdálenosti. Je potřeba přední sedačku posunout trochu dopředu, pak se dá jet vzadu i dlouhodoběji.

Malý ale šikovný

Z pohledu prostoru záleží, co od vozu očekáváte. Protože má Picanto na délku lehce přes 3,6 metru, nelze očekávat úložné prostory rovny lodního kontejneru. Nicméně 255 litrů na nákup nebo kufr na chatu stačí a po složení sedaček vzadu získáte celkem 1010 litrů. Pod podlahou je navíc možné ukrýt věci, které vozíte s sebou pravidelně. Navíc po složení zadních sedaček není na přechodu mezi zavazadlovým prostorem a opěradly žádný schod a ačkoliv se nesrovnají úplně do roviny, získáte relativně slušnou rovinu.

Pro umístění nápojů má posádka několik možností. První jsou samozřejmě dveře, kam se v pohodě vejde 0,75l lahev, velká už má problém. Na začátku středového tunelu jsou pak dva držáky na kelímky a případně menší lahve. Bohužel vzadu kapsa ve dveřích chybí. Další drobnosti se pak vejdou do klasického kastlíku před spolujezdcem, do prostoru pod područkou, případně drobnosti lze umístit do prostoru před nápoje na začátku středového tunelu. A opomenout nesmíme ani místo nad konektory pro nabíjení.

O osvětlení Picanta se v prvních dvou výbavových stupních starají halogenové projektorové světlomety. Ty tak měla i námi testovaná varianta s výbavou Comfort. Pro běžný provoz stačí a zvládnou osvítit prostor před vozidlem. Silnější LED lampy jsou k dispozici ve vrcholové výbavě GT-Line. Koncové svítilny opět využívají primárně žárovky. Ve výbavě sice není k dispozici hlídání mrtvého úhlu, nicméně mile nás překvapil výhled z vozu díky větším zpětným zrcátkům. Ty zajišťují slušný rozhled do okolí.

Navigace již v základu

Jak již bylo zmíněno výše, v základu je k dispozici 8“ obrazovka infotainmentu s veškerým ovládáním a nastavením multimédií. A i v takto malém autě můžete čekat nadupanou techniku. V základu dostanete navigaci, propojení mobilního telefonu s vozidlem pomocí Android Auto nebo Apple CarPlay. O propojení se stará klasický USB konektor. Modernější USB-C zde slouží čistě pro nabíjení. Pro obnovení energie v elektronice se pod krytkou schovává ještě 12V zásuvka.

Audiosoustava je poměrně slušná, alespoň na poměry cenové hladiny celého vozidla. Nelze samozřejmě očekávat křišťálově čistý zvuk a basy, které vám rozbijí okno. Ale v globálu jsme byli příjemně překvapeni zvukem. Již v základu rádio zvládá DAB, což i v dnešní době není vždy standardem.

K propojování vozidla s mobilním telefonem slouží Bluetooth nebo výše zmíněné Android Auto. V obou případech propojení proběhlo bezchybně, žádné záseky nás nečekaly. Celý pohyb po infotainmentu byl příjemně svižný, trhání prakticky žádné. Je vidět, že na softwarovém vybavení Kia zapracovala. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo uvítání při usednutí do vozidla po zavření dveří.

Drobné výtky bychom měli k navigaci. Ty ale směřují primárně k neaktuálnosti mapových podkladů, které pak mají za následek občasné chybně zobrazované omezení rychlosti. Věříme, že jakmile by mapy byly aktuální, problém by se v tomto ohledu vyřešil. O tom ale později. A ještě musíme zmínit parkovací kameru, která usnadňuje zaplutí do řady při parkování. Tu dostanete v základu a rozhodně pomáhá při už tak pohodovém parkování.

Bez turba lenoch? Ale kdeže!

Milovníci turbodmychadla budou zklamáni. K dispozici jsou dvě atmosférické jednotky, které sice svými papírovými hodnotami neuchvátí. Je ale třeba brát v potaz skutečnost, že Picanto je malinké, a tudíž i s malým výkonem zvládne velké divadlo. Na výběr je tak litrový tříválec DPI o výkonu 46 kW (63 koní) s točivým momentem 96 Nm. Výkon je v našem případě přenášen přes manuální převodovku na přední kola. I u tohoto agregátu je k dispozici automatizovaná pětistupňová převodovka. Druhou volbou, dostupnou pouze s výbavou GT-Line, je atmosférická čtyřválcová jedna-dvojka o výkonu 58 kW (79 koní) s točivým momentem 113 Nm. Stejná nabídka převodovek je k dispozici i s touto kombinací pohonné jednotky.

V případě litrového motoru se ručička na tachometru přehoupne přes stovku za dlouhých 15,6 sekund. V případě automatizované převodovky dokonce až za 18,2 s. Maximální rychlost, které Picanto s litrovým motorem dosáhne, je 145 km/h. Picanto ale není automobilem určeným k překonávání maximálních rychlostí. Svou velmi silnou stránku má někde jinde. O tom si povíme v následující kapitole.

Ještě dodejme, že průměrná spotřeba paliva, o kterou si vůz řekne, byla v našem případě 5,1 – 5,5 l/100 km.

Svižně a přesto stabilně

Pokud byste podle hodnot čekali líné autíčko, jste na omylu. Při rozjezdu je velmi svižné a síla zátahu je až neuvěřitelná. Díky kratším prvních dvou rychlostí je rozjezd rychlý a rozhodně nebudete brzdou provozu. Při sešlápnutí plynového pedálu během jízdy je potřeba brát v potaz, že pod kapotou nenajdete turbo, které by vás nakoplo k vyšší rychlosti během okamžiku. Ale rozhodně se nebudete ploužit a nemusíte se schovávat v závěsu za kamionem. Pružnost zrychlení je na tak malinké autíčko působivá.

Jak si mnozí můžete pamatovat úvodní znělku jednoho seriálu: Jejich revírem je dálnice…, tak v případě Picanta je jeho revírem spíše město a okolí. Ve městě se bude cítit jako ryba ve vodě. Proplete se díky svým rozměrům úzkými uličkami a díky svižnému rozjezdu bude držet krok s mnohem silnějšími agregáty. Na silnicích mimo obec jede Picanto také poměrně slušně. Díky své nízké hmotnosti se dokáže postupně dostat na požadovanou rychlost, i když to může chvíli trvat. Dech ztrácí na dálnici ve vysokých rychlostech. Pokud se ale naučíte s motorem zacházet a necháte mu chviličku na rozjezd, můžete si v klidu držet vysokou rychlost a ani v tomto případě nebudete brzdou provozu.

Občas jsme bojovali s asistentem rozjezdu do kopce. Ten podrží vozidlo, aby při rozjezdu necouvlo zpět. Ale zatímco zpět vůz necouvne, chvilku vás nechce pustit ani vpřed. Asistent za nás držel Picanto příliš dlouho a uvolnění brzd je pak rychlé. Pokud si to neuvědomíte, můžete pak poskočit vpřed rychleji, než byste chtěli. A jak už jsme zmínili u mnoha vozidel, systém čtení dopravních značek ani zde nefungoval nijak přesvědčivě. Dokázal většinou zobrazit správnou rychlost, ale místy opět vyčetl hodnotu z mapových podkladů nebo ji chybně zobrazil z boční ulice, kde danou značku zachytil.

Velkým překvapením byl pro nás podvozek. Na takto malé autíčko byl nastaven výborně a ani při rychlejších jízdách ve městě se Picanto nijak nenaklánělo a ani při „vymetení“ kdejakých děr neuskakovala záď. Naproti tomu tlumení na retardérech bylo překvapivě dobré a nikterak tvrdé. Díky výbornému nastavení podvozku lze zatáčky projet svižněji, než by kdokoliv očekával.

Rozhled z vozidla byl dobrý a pohled dozadu zlepšovaly velká zpětná zrcátka. V interiéru byl hodně slyšet motor, ale to není nic překvapivého, neboť pro optimální výkon je potřeba agregát točit do vyšších otáček (maximální výkon je v 5000 otáčkách). Interiér je zpracován dobře, a i přes tvrdší plasty nikde nic nevrzalo nebo nebouchalo.

S malým kamarádem jsme spolu strávili jeden týden, během které ho jsme překonali více než 317 km. Trasa nás zavedla primárně městským provozem, cestami mimo obec a samozřejmě jsme zkusili i chování Picanta na dálnici. Samozřejmě s přibývají rychlostí stoupají i otáčky (na dálnici okolo 3 700 otáček za minutu) a spotřeba. Během celého týdne si Picanto řeklo v průměru o 5,6 litru naturalu 95 na 100 km. Spotřeba by samozřejmě mohla ještě klesnout na letních pneumatikách. Z celkové hodnoty je ale vidět, že i v městské džungli se dokáže Kia Picanto proplétat s výbornými hodnotami. Ještě dodejme, že palubní počítač ukázal na konci testu zůstatkový dojezd okolo dvou set kilometrů. Celkově se dá na jednu nádrž o objemu 35 litrů bez problémů ujet až 520 kilometrů.

Shrnutí

I v případě Picanta musíme zmínit, že je třeba si dopředu rozmyslet, jaké auto si chcete koupit. Pokud hledáte trhač asfaltu nebo malý stěhovák, je potřeba se poohlédnout jinde. Picantu se líbí hlavně ve městě a na silnicích kde můžete v poklidu jet. Na dálnici vás sice také nenechá ve štychu, ale nebude si tak lebedit jako ve městech. Tady využijete malé rozměry, mrštnost a obratnost, hlavně v nižších rychlostech. A pokud se vám nechce řadit. Kia Picanto nabízí i automatizovanou převodovku.

Rozhodně bychom vyzdvihli jízdní vlastnosti, které nás příjemně překvapili, moderní a poměrně rozsáhlou výbavu při porovnání s cenou vozu nebo prostor vpředu. Je nám jasné, že pro udržení nízké ceny je potřeba někde šetřit, ale jistě by LED světlomety byly přínosem i v nižších výbavových stupních. Opět jsme bojovali se systémem čtení dopravních značek, který někdy ukazoval nesmyslné hodnoty. A pokud máte výšku závodního basketbalisty, na zadních sedačkách si nohy poskládáte dost těžko.

Suma sumárum je ale Picanto příjemným překvapením svými jízdními vlastnostmi, komfortem (hlavně na předních sedačkách) a poměrně bohatou výbavou na svou cenu. Ta začíná na hodnotě 319 980 Kč za výbavu Active. Nicméně doporučujeme sáhnout spíše po vyšším stupni, který startuje na hodnotě 354 980 Kč, a který byl námi testován. K tomu ještě připočteme Winter Packet, hliníková 14“ kola a příplatkové lakování a dostaneme hodnotu testovaného vozu, která je lehce nad 380 000 Kč. Na závěr ještě doplníme cenu maximální výbavy, která je spojena se silnějším agregátem a ještě bohatší výbavou. GT-Line začíná na hodnotě 454 980 Kč

Text: Jiří Hájek

Foto: Jiří Hájek, Martina Burdychová